Zvířata ÄlovÄ›ka provází opravdu od nepamÄ›ti. Já si myslím, že zvířata tady byla opravdu dříve než lidé, a to hlavnÄ› už kvůli tomu, že dříve lidé objevovali jejich kosti, a to hlavnÄ› zvířecí. A pozdÄ›ji potom lidské. A archeologové také dokonce zjistili, že zvířata jsou tedy o mnoho déle než my lidé, takže tady jde asi vidÄ›t, že my lidé jsme se asi vyvinuli nÄ›jak ze zvířat. O tomhle ale nic nevím, tak radÄ›ji se o tomhle nebudu ani zmiňovat, protože nechci tady nikoho straÅ¡it, že my jsme tÅ™eba ze žab a nebo dokonce tÅ™eba z nÄ›jakých králíků a nebo ovcí. I když jsem slyÅ¡ela, že právÄ› ovÄí mozek je úplnÄ› nejvíce vizuálnÄ› podobný tomu lidskému, možná na tom nÄ›co bude možná ne, ale radÄ›ji se do toho nebudu montovat. Spíše bych se chtÄ›la bavit o tom, kdo jaké má rád zvíře. Já vám Å™eknu, že můj syn má nejoblíbenÄ›jší zvíře prase.

A vůbec nevím, proÄ doma máme asi deset nebo patnáct plyÅ¡ových zvířátek. A jsou prasátka a jsou opravdu moc rozkoÅ¡ná. NejradÄ›ji má syn taková velká růžová prasátka, kdy jsou celá kulatá a mají veliký rypáÄek, ale extrémnÄ› malinkaté nožiÄky a malinkatý ocásek.

A také k tomu malinká ouÅ¡ka. Je logické, že takhle reálnÄ› prase vůbec nevypadá, ale syn tohle má rád. Tak jsem vždycky ráda, když vidím v obchodÄ› nÄ›jakou zajímavou figurku prasátka. A dokonce má také tÅ™i pokladniÄky ve tvaru prasátka. Já si myslím, že tohle je docela skvÄ›lé a kolikrát mÄ› také mrzí, že syn stále opakuje, že bych chtÄ›l mít doma v postýlce také živé prasátko. Tohle ale opravdu nejde, i když samozÅ™ejmÄ› jsou prasátka, která jsou domácí a jsou jako domácí mazlíÄci, jenomže tohle bych si asi netroufla, bála bych se, že to prase doma vyroste do nÄ›jakých enormních rozmÄ›rů. A potom bychom se s ním museli chtÄ› nechtÄ› rozlouÄit, což by syn urÄitÄ› těžce nesl. A já také, protože bych si na to malé prasátko, které by vyrostlo opravdu hodnÄ›, zvykla.