Všichni víme, že s muži někdy opravdu složité pořízení. Někdy pánové nejsou vůbec podle našeho obrazu a hlavně my ženy chceme mít vždycky takové muže, kteří jsou příjemní, kteří jsou hodní a kteří by pro nás snesli i modré z nebe. Jenomže ve skutečnosti to takhle není. Ve skutečnosti je to úplně jiné. Já, když jsem měla partnera, tak on byl docela zlý. Byl takový cholerik a mě tohle moc vadilo. Vadilo mi to hlavně kvůli tomu, že právě jsem s tímhle měla zkušenosti od mého otce. Můj otec byl docela zlý, můj otec byl zvláštní, alespoň takhle to vždycky říkala moje maminka, protože moje maminka se s otcem rozvedla, když jsem ještě byla malá. Já a můj bratr jsme z toho byli velice nešťastní, protože jsme vůbec netušili, proč se naše maminka s otcem rozvádí. Bylo to docela takové smutné a zároveň ubohé, protože je maminka nám nikdy nic zas vysvětlila.

I když mě bylo deset let a bratr byl starší, tak vůbec jsme nechápali, proč se tohle děje. Samozřejmě, že nikoho neobviňuji ani nikomu nedávám přednost. A jednoznačně, když už to ve vztahu a nebo samozřejmě v manželství vůbec neklape, tak samozřejmě nemá vůbec žádnou cenu tohle zachraňovat. Nebo tohle udržovat kvůli dětem, protože se říká, že když děti jsou spokojené, tak by měly být spokojeni i rodiče. A když rodiče nejsou spokojení, tak samozřejmě, že se tohle přenese i na děti.

Takže když už nějaká žena to nevydrží s mužem, tak je potom nejlepší, když žena se s mužem rozvede. Samozřejmě, že tohle platí i naopak, ne jenom vždycky všichni muži jsou špatní, někdy bohužel i žena může překročit práh takové citlivosti, kdy jednoznačně muž už tohle nezvládne. Tady samozřejmě platí úplně všechno, stejně všechno by se mělo měřit stejným metrem. A máte také nějaké zajímavé zkušenosti s muži? Ať už zlé a nebo dobré. Vše se počítá.